Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Z kroniky ...

 

Rok 1903 byl rokem výstražným

Následující popis strádání obyvatel Jablůnky v roce 1903, tedy před 115 lety, zapsal do kroniky obecní školy v Jablůnce tehdejší správce školy – učitel Jan Valchář, který se významně podílel na přeměně soukromé školy evangelické na školu veřejnou, založil vzdělávací spolek Přemysl a „Raiffeisenku“ – spořitelní spolek pro Jablůnku o okolí. Inicioval také zřízení Sboru dobrovolných hasičů v r. 1896 a přípravu plánů pro stavbu nové školní budovy.

 

  • Požár

   Veliké neštěstí stihlo obec Jablunku dne 26. března 1903. V 10 hod. večer jmenovaného dne vypukl požár v čís. 135, náležejícím vdově Terezii Dolákové. Jelikož vanul silný jižní vítr, rozšířil se oheň ve čtvrt hodině tak, že obec hořela na šesti až osmi místech a během půl hodiny bylo 57 čísel i s hospodářskými budovami v jednom plameni. Obec podobala se plamennému moři, které jsouc větrem zmítáno, svými žhavými jazyky ničilo vše, co mu v ústrety přišlo. Vyhořel také evangelický ref. kostel

   Šest hasičských sborů dostavilo se na místo, aby překazili zhoubnou činnost rozpoutaného živlu. Byly to sbory: místní, ratibořský, vsetínský, pak 2 firem: bratři Thoneti, Jan a Jos. Kohn, S.Reich a spol. vesměs ze Vsetína.

   Avšak dravý živel měl již celý objekt ve svých drápech, jejž ničil a trávil jako litá šelma ulovenou kořist, a běda člověku, který by se opovážil chtíti mu tuto kořist z jeho spárů vyrvati, byl by jej svými žhavými jazyky zničil jako litá saň. Do rána zničil nenasytný požár 57 čísel a kostel, a nemaje dále co ničiti a jsa nasycen, jako had, jemuž se podařilo ulovit značnou kořist, počal se sám mírniti a tišiti.

   Smutný pohled skýtala naše vesnice prvního jitra po požáru. Dusivý zápach z kouřících se zbořenišť vystupující oznamoval příchozímu katastrofu již zdaleka. Jen k nebesům čnící komíny značily, že zde stály příbytky lidské; pilíře a zčernalé zdi ukazovaly zbytky budov hospodářských. Požár strávil vše do základů, co bylo ze dřeva, ani zbylý popel nezůstal na místě, nýbrž byl větrem roznesen do širého světa.

   Po spáleništi šourají se vybledlé a vyplakané postavy se strhanými tvářemi, zkříženýma rukama a na prsa skloněnou hlavou. Ustrašené, zimou se třesoucí dítky s vypoulenýma očima patří na zhoubné dílo živlu, netušíce, že pod břemenem, které katastrofou na jejich rodiče jest uloženo, budou i ony sténat a se svíjet. Tu a tam za zdí slyšíš stísněný nářek a pláč. Do všeho toho mísí se ještě řičení, bučení a mekot hladového dobytka, který na lukách, zahradách a rolích kolem obce jest uvázán.

   Vše to na pozorovatele činí zvláštní, tísnivý dojem, srdce jeho se svírá úzkostí a z oka maně vytryskne slza útrpnosti nad nešťastným lidem.

   Lidu tak velikým neštěstím navštívenému bylo potřebí jak útěchy tak hlavně hmotné pomoci. Obého se jim dostalo příchodem pana K. Veliše, c.k.okr. hejtmana a poslanců p.K. Bubely ze Vsetína a p. A. Hulky z Val. Meziříčí.

   Pan c. k. okr. Hejtman hned složil 1000 K jako zal. podporu od c.k. mistodržitelství. Rovněž páni poslanci značnějšími dary přispěli. Pak sestoupila se komise sestávající se z pánů : c. k. okr. hejtmana K. Veliše, jako předsedy, za Val. Meziříčí pak J.  Mikyška starosta, Frant. Gillig, děkan, Ant. Hulka, zemský poslanec, Hynek Reich továrník. Za Vsetín Jos. Černocký, starosta a K. Bubela zem. poslanec. Za Rožnov Oldřich Holub, starosta. Za Jablunku  místní komité: Mart. Valchář starosta, K. Esteřák, obv. lékař,  Jan Drobný, ev. vikář, Fr. Knížek, správce, J. Valchář. spr. školy a Ondř. Hromádka, učitel.

   Pan předseda velmi se přičiňoval, aby poškozeným co nejvíce pomoženo bylo, zařídil sbírky v celém polit. okrese i dále v celé vlasti; přičinil se u c.k. místodržitelství, že dosaženo značné podpory druhé 4000 K. Velké podpory dostalo se také od J.V. císaře Františka Josefa I. – obnosu 3000 K – od zem. výboru rovněž 3000 K. Všech podpor sešlo se okrouhle na 25 000 K. Kromě obilí, píce a šatů.

 

  • Množství sněhu o svátcích velikonočních

 Než neštěstí nechodí ojediněle, nýbrž střídá jedno druhé. V dubnu před Velikonocemi napadlo sněhu až na 1,5 metru. Není v obci pamětníka, jenž by kdy tolik sněhu pamatoval. Nastala nouze o přístřeší jak pro lidi, tak pro dobytek. Byl to opět nářek! Než na štěstí sníh nezůstal dlouho ležeti a nastalo teplejší počasí.

 

  • Povodeň

  Aby pak neštěstí bylo dovršeno, přišla v červenci pohroma třetí ne menší první, totiž povodeň.

   Měsíc červenec byl velmi deštivý, od šestého počalo silně pršeti a déšť byl vždy větší a větší; devátého pak spustil takový liják, že lil se jako hustá mlha. Již večer zaplavila Bečva celou rovinu, a voda stále stoupala. Lid tušil, že přijde opět něco hrozného a proto nespal. Do rána rozvířila se řeka tak, že zaplavila i dolní konec obce a lila se do obydlí. Velkých škod nadělala povodeň zvláště na rovinách při Bečvě. Zde bylo obilí v pravém slova smyslu zničeno. Okopaniny vytrhány a odneseny. Seno v kopkách a na pokosech odplaveno a které nebylo pokoseno, štěrkem neb hlínou zanešeno.

   Škoda způsobena velká, avšak náhrada, Bohu žel, žádná!

   Se stavbami pokračuje se pozvolna neb deštivé počasí nedovoluje práce urychliti. Není možno, aby všichni do zimy měli postaveno.

 

  • Úplavice

   Postup na stavbách zadržuje také úplavice, která hlavně mezi dělnictvem se šíří a několik již tíži nemoci podlehlo. Následkem toho zmenšil se počet pracovních sil, neb zakázáno ze sousedních polit. okresů do Jablunky na práci choditi.

 

Bude tedy rok 1903 výstražným v dějinách Jablunky a následky jeho pocítí čtvrté i páté koleno.

 

Z archivu ZŠ Jablůnka                                                                               Mgr. Luděk Drlík

ČB_požářiště_1903ČB_foto_žárovištěČB_foto_kostel__po_požáru_1903

Informace také naleznete v příloze souboru zde.